Jakmile se nám začne přibližovat dovolená, počínáme se cítit rozradostněně. A čím je tato blíž, tím nadšenější z této skutečnosti jsme. A což teprve ten blažený pocit, když je to konečně tady! To bývá často nevýslovné štěstí. Protože co musíme o dovolené? Možná také vůbec nic. Konečně nad námi nestojí šéf, a pokud už nad námi stojí, pak jde jedině o manželku, která nás často také umí hodně komandovat, a my si tím pádem můžeme aspoň relativně odpočinout. Nemusíme dělat práci, kterou obvykle v pracovních dnech děláme, a namísto ní můžeme dělat to, na co nám jindy nezbývá čas a energie.
O dovolené si tedy můžeme dopřát to, co nám jindy nebývá umožněno. Můžeme se válet doma za pecí stejně jako překonat skutečně dlouhé vzdálenosti napříč celým světem, můžeme se pohybovat nebo se naopak nemusíme pomalu ani pohnout, můžeme si dopřávat i exotické pokrmy, koupání se v moři a spoustu dalších věcí.
Takovou dovolenou nám pak může zkazit jedině to, když nám manželka oznámí, že ji (míněna dovolená) využijeme dejme tomu k velkému domácímu úklidu, stěhování se nebo návštěvě u tchýně. Ale tyto pohromy teď ignorujme a konstatujme, že dovolená je prostě báječná záležitost. A kdo nemusí, ten se jí nevzdá. Každý chce přece nějaký ten občasný relax.
Ale každá dovolená má svou stinnou stránku. A čím je taková dovolená krásnější, tím je onen nedostatek nepříjemnější. A co je tou nepříjemností, jež provází dovolené? Přece skutečnost, že tyto netrvají věčně. A tak dovolené nejen začínají, což je potěšující, ale také končí. A takový konec dovolené není důvodem k radosti.
Mnoha z nás právě v těchto dnech dovolená končí. Spolu s letními prázdninami našich dětí. A nechce se vám truchlit nad tím, že je další podobné delší volno v nedohlednu? Pak se utěšujte aspoň maličkostmi. Třeba si uvědomte, že se vám teď zase bude starat o děti aspoň půl dne škola.